BLANKA – Velké hlasy v opeře – tentokrát mužské.

neděle 16. březen 2014 22:52

Rusalka - ND 2009

Ráda bych se v dnešním povídání věnovala opeře a mužským operním áriím v podání mých oblíbených pěvců. Podotýkám, jde o můj čistě subjektivní názor. Nechtěla bych vzbudit armády „zastánců“ proti „milovníkům“ těch či oněch. Respektuji vše, co se komukoliv na operách líbí. Tak tedy dnes pár slov k tomu, co se líbí mně. Začnu trochu zeširoka, protože jsem si právě přečetla poslední příspěvek mé Anny a zaposlouchala se do těch úžasných violoncell. A tak promiňte malou odbočku.

Tedy ty mi dáváš Anno. Jen tak si mimochodem prohlásíš, že se učíš poslouchat klasickou hudbu až teď, v dospělosti. A pak mi tam zařadíš tak nádhernou pecku, jakou je oněch osm violoncellistů a jejich úžasný Johann Sebastian Bach. Vidím, že některé ze svých příspěvků budu muset věnovat variacím. Variací je totiž plná hudební historie minulých století. Jsou variace orchestrální, na které byli machři takoví autoři, jako Johann Sebastian Bach, Georg Friedrich Händel, Johannes Brahms, variace ze kterých se dodnes učí hra na housle – např. našeho velkého Otakara Ševčíka a pak variace pro sólové nástroje, kterým kraluje Niccolo Paganini a jeho neuvěřitelné Variace na G struně. Jsou pro sólové housle, jak jinak u Paganiniho, že. Je to tak velké téma, že mu věnuji určitě nějaký příští samostatný příspěvek. Teď jen jako odpověď malá ukázka skutečně virtuozních variací pro housle, které nejenže jsou neskutečně obtížné zahrát, ale když se to umí, tak dokonce i krásné. Tak tedy jedny Variace Nel cor piu non mi sento od Niccolo Paganiniho v podání, dnes už téměř zapomenutého, velikána naší české houslové školy – Mistr Váša Příhoda: https://www.youtube.com/watch?v=ZhC4SlMCMJ8 .


Mistr Váša Příhoda je rodák z Vodňan, žil v letech 1900 – 1960 a zasluhuje zvláštní zmínku. Skoro celý svůj život strávil v cizině, napřed koncertoval, po druhé světové válce pak v emigraci. V hodně velké zkratce – u nás zažíval samé ústrky, napřed ihned po válce byl obviněn s kolaborace s nacisty a ačkoliv se mu nikdy žádná kolaborace neprokázala, dostal vysokou pokutu a zákaz koncertovat doma. Krátce nato mu doma, v jeho nepřítomnosti, vyklidili byt a poté po r 1948 odmítli prodloužit pas. Zůstal až do smrti v cizině. Přijal turecké státní občanství a dost dlouho byl známý po celém světě jako „Turek Prihoda“. V závěru života dožil v Rakousku. Obdivuji, že přestože se k němu náš stát choval tak, jak se choval, přesto věnoval své drahocenné Stradivárky jako dar právě československému státu. Doporučuji všem zájemcům, přečíst si detaily o jeho životě i hudební úspěšnosti v cizině na netu aspoň ve Wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1%C5%A1a_P%C5%99%C3%ADhoda . Byl to člověk, o kterém velký Arturo Toscanini prohlásil, když ho poprvé uslyšel, že lépe by to zahrát nedokázal ani Paganini. V jeho případě platilo, bohužel, stonásobně rčení z pohádky O Stohláskovi „Doma člověk nesmí umět víc, než druzí dovolí.“

Vždycky se rozjedu a pak nevím, kdy přestat. Jen poslední postřeh nakonec. Nesmíme zapomínat, že pro všechny variace platí, že mají shodné jediné hudební, či vokální, téma. Vše ostatní jsou „jen“ variace na ně. Pro velké milovníky doporučuji – zkuste si tuhle mimořádně obtížnou skladbu zahrát dvakrát. Podruhé lépe rozlišíte rozdíly mezi jednotlivými variacemi. Napoprvé člověk jen tají dech a vstřebává, jak to ten člověk vlastně vůbec dokázal takto zahrát. Dokonale čistě a ještě krásně.

A teď už k těm velkým hlasům. Měli jsme jich několik i u nás doma. Marně se neříkalo, že Čechy jsou Konzervatoří Evropy v předminulém století a vlastně od doby Divino Boeme – Josefa Myslivečka.  Asi bych měla začít Otakarem Mařákem. Připomněla mi ho tahle dojemná česká lidová písnička, kterou jsem zpívávala s maminkou (ona nádherně 2.hlas): http://www.youtube.com/watch?v=gxTa8HAgiZQ – zjistila jsem, že objevit mistra Mařáka je docela obtížné dokonce i na YouTube.

Zkusila jsem tedy Karla Buriana – je to stejná generace, jako mistři Mařák a Destinová: http://www.youtube.com/watch?v=OfmNOEfeTfs – Fra Diavolo od Daniel Francois Esprit Aubera. Zde si všimněte, jak dokonale je mu rozumět. Je to, naštěstí pro tento postřeh, nazpíváno česky a na tehdejší dobu jde o poměrně kvalitní a zdařilou nahrávku. Není třeba si, tolik jako u Mařáka , „odmýšlet“ šum otáčející se desky.

A dostávám se k 50. letům, která byla tak bohatá na talenty a nejen u nás. Přiznávám bez mučení, milovala jsem Beno Blachuta. Vyrůstala jsem s jeho princem v Rusalce. Pro Vás jsem však vybrala árii Směj se paňáco... z opery Komedianti od Ruggiera Leoncavalla: http://www.youtube.com/watch?v=D1CErwQqT0A – je slušné kvality a mně se vždycky líbil hlavně závěr, kde se vlastně končí v jiné tónině. Rusalku jsem nepoužila, protože na netu jsou z ní k dispozici hlavně dueta a já chtěla, abyste si mého oblíbeného mistra Blachuta vychutnali sólově.


Padesátá léta v cizině ovšem pro mně znamenala také vrchol kariéry jiného pěvce. Miluji dodnes jeho lyrický tenor, chvějící se samet ve všech polohách, snadnost – ovšemže zdánlivou – s jakou zdolává všechny polohy, všechna zesílení a zeslabení i v těch nejobtížnějších pasážích. Každý kdo někdy slyšel zpívat Beniamina Gigliho bude se mnou souhlasit, že napoprvé se zdá, jako by to vůbec nic nebylo. Při poslechu máte dojem, že to nedá žádnou práci. Tak aby to bylo lépe vidět, uvádím pár světově nejznámějších tenorů pro srovnání. Možná má někdo raději hrdinské, takové, jaký měli třeba současníci Emy Destinové, velikáni Enrico Caruzo anebo Tito Schipo. Já prostě miluji mistra Gigliho. Říkalo se, že jeho pěvecký styl obdivovaly hlavně ženy. Asi ano, protože byl plný něhy a vášně, odstupňované do všech poloh. Posuďte sami:


Blok věnovaný mistru Beniaminu Giglimu:

http://www.youtube.com/watch?v=ke810vds_Vc – Una furtiva lacrima – árie Nemorina z opery Nápoj lásky od italského skladatele Gaetana Donizettiho. Všimněte si hlavně závěru, jak snadno přechází do glissand a pak to úžasné finální fortissimo. Tak snadno to vypadá. Snad mu to ani nedalo moc práce. Zkuste si to (třeba i v koupelně) sami a uvidíte.

http://www.youtube.com/watch?v=1H-O1WxDf40 – árie Nadira z opery Lovci perel od George Bizeta. V téhle opeře překvapivě využil autor indické motivy a tato árie je opravdu hodně slavná. Také hodně krásná, nikdy jsem ji neslyšela zpívat krásněji, než jeho.

http://www.youtube.com/watch?v=BPKBkjamc_s&list=PLxPmwaGMOAvu0O97-Sbs8Hw0tB3EGtNRe – nakonec úplně jiný styl – árie Ombra mai fu – largetto z Hëndlovy opery Xerxes. Je zde vidět naprosto zřetelně také, jak jiný styl má německá škola – na rozdíl od té italské. Tohle je dost okleštěná nahrávka, hlavně ten začátek. A tak jsem pro srovnání zařadila tutéž, jenže kompletnější

s úžasným Tito Schipou: - myslím, že by nikdo netypoval, že tato nahrávka je ještě z r. 1926(!)

http://www.youtube.com/watch?v=2xogZlcBge8&list=PLxPmwaGMOAvu0O97-Sbs8Hw0tB3EGtNRe

Jde o mimořádně kvalitní nahrávku a nejen technicky. Mistr Schipa je zde opravdu jedinečný. Když necháte tento záznam nadále pokračovat, můžete tutéž árii slyšet ještě s dalšími mistry: Fritz Wunderlich, Rolando Villazón, Placido Domingo, Rudolf Schock, Mario del Monaco (dokonalý pár s Márií Callasovou) a jiní a jiní. Dejte jen pozor, aby se tato úžasná árie neomrzela. Ono, když je hodně často k obědu langusta, tak se také časem může přejíst. J

Víte, přišlo mi ale zrovna na téhle árii zajímavé, srovnat ty hlasy. Jsem opravdu vděčná internetu, že to umožňuje a že takovýto blog zvládnu nejen vyposlechnout, ale sestavit, napsat a uveřejnit za jediný večer. To dříve, v éře vinylových desek nebylo možné. Jen sehnat unikátní nahrávky trvalo léta. A pak, např. můj tatínek si na unikátní desky (obaly) vždycky poznamenával datum, kdy je přehrával. Byl velký fanda. Od 50.let měl gramofon a sám si vyráběl bambusové jehly. Tvrdil, že ocelové moc ničí drážky tehdejších desek a měl pravdu. Přestal s tím až u novějšího vinylu, který posléze přehrával již na přenoskách se safírovými hroty. Ale původní, unikátní, předválečné nahrávky na 78 otáček, vždycky hrál na starý gramofon s těmi bambusovými jehlami. My to dnes máme úplně snadné. O tom se našim předkům ani nesnilo. A což teprve takoví autoři hudby. Vsadím se, že všichni ti velikáni, jejichž skladby jsem dnes uvedla, by užasli nad možnostmi, které dnešní svět skýtá. A byli by nadšeni. Určitě. Já jsem aspoň vděčná, že mohu více lidem jejich úžasné umění touto formou zprostředkovat.

A na závěr? Jakou poslední ukázku vybrat? Vzpomínám si na kouzelnou příhodu, kterou vypravoval kdysi pan Horníček. Když přijel do Montrealu uvádět na Expo slavný Kinoautomat, tak se vydal také, jako všichni Češi, do supermarketu na nákupy. Prchl odtud při tom přetlaku zboží (pomyslete, v té době tady byly v krámech tak akorát prázdné háky na výsekové maso) a rozčílil se: „Že je ke koupení dvě stě druhů sýrů, to ještě strávím“, vzpomínal: „ ale 50 druhů medu? To není možné!!!!! Vždyť med je jenom jeden!“  Mám teď podobné pocity. Výběr hudebních skvostů na YouTube v mužských hlasech mi připomíná ten supermarket. Je to jako nekonečná tabule lahůdek.

Co bych vám tak nabídla? Už vím. Zkusím našeho Eduarda Hakena, aby to pro změnu nebyli jen samí tenoři. A jsem si naprosto jistá, že nebýt železné opony a vší té izolace po roce 1948, tak Eduard Haken by býval byl zcela nepochybně hvězdou největších světových operních scén – Metropolitní v New Yorku počínaje a slavnou Albert Hall v Londýně konče. Kdyby nic jiného, tak tenhle nádherný Vodník z Dvořákovy a hlavně NAŠÍ Rusalky se nedá zapomenout:

http://www.youtube.com/watch?v=nxYptmFWliw – árie Celý svět nedá ti nedá... naprosto dokonalé, fantaskní pohádkové aranžmá celého filmu, zásluhou zejména Zdeňka Chalabaly. V tomhle filmu z r. 1975 je všechno dokonalé. Kvalita nahrávek, filmového zpracování a citlivého uplatnění animací až skoro Laternomagicovského stylu a hlavně a především hlasů. No nádhera.

„Byť měl tě člověk stokrát rád, navždy ho nemůžeš upoutat...“ Jak jímavé. Nikdo to nedokázal nikdy a nikde zazpívat tak, jako velký mistr Haken.

 

http://www.youtube.com/watch?v=26Ebrq4pGHU&feature=related – Hospodin jest můj pastýř... Jedna z nejkrásnějších biblických písní Antonína Dvořáka. Nemohla jsem ji nezařadit. Třeba jako zvláštní druh ukolébavky.

Je spousta mužských, překrásných hlasů, které jsem zde neuvedla v ukázkách, ale alespoň zmínila. Je možné je na YouTube nalézt a zkusit si vyposlechnout. V budoucnu se určitě k tématu opera a velké operní hlasy budu vracet. A slibuji, nezapomenu na barytony a basy – proboha např. ruská škola – Fjodor Šaljapin. No mám co ještě zmiňovat.  Příliš tento žánr miluji, abych ho odbyla pár blogy. Budu se zde snažit tyto velké hlasy uvádět v dalších krásných ukázkách.

Teď bych si přála, abyste si mohli tuto poslední, vroucí, biblickou píseň pustit do sluchátek jako já a pak zavřít oči a prostě usnout. Krásné sny a zase někdy příště.

Dana Šumová

ViktorVážená paní,08:3119.5.2014 8:31:49
Jindřich BílekJeště o "Hvězdě"09:378.4.2014 9:37:49
Vašek VašákMužské hlasy jste vybrala dobře,13:164.4.2014 13:16:55
ZuzkaMou hvězdu mám moc ráda10:0419.3.2014 10:04:33
BLANKAK Mé hvězdě od Bedřicha Smetany22:1618.3.2014 22:16:57
La.MichaelaPro BLANKU17:0218.3.2014 17:02:20
BLANKAPro La.Michaelu14:2118.3.2014 14:21:34
BLANKAPro JAP, La.Michaela i Ester22:1217.3.2014 22:12:24
esterPro JAP a arie14:1617.3.2014 14:16:03
NaďaI já jsem viděla11:5217.3.2014 11:52:15
BLANKAPro JAP:11:3417.3.2014 11:34:47
BLANKAPro La Michaelu:11:2417.3.2014 11:24:27

Počet příspěvků: 22, poslední 19.5.2014 8:31:49 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Dana Šumová

Dana Šumová

Hudba všeho druhu a návazně s dalšími tématy, na které v souvislosti s hudbou, já Blanka a přítelkyně Anna (jsme obě Dany) narazíme - to je hlavní téma blogu, který bude občas dialogem. Náš blog chceme obě udržet tolerantní, s jemným humorem. Žádný druh hudby není tabu. Je možné, že ne každému žánru se budeme věnovat obšírně, vyhrazujeme si právo, otevírat témata a druhy hudby, které nás těší, avšak nikdy, za žádných okolností, nebude žádný druh hudby z naší strany odsuzován, anebo pranýřován.

Obě letité přítelkyně, dokonce podobných profesí. Blanka účetní, Anna ekonomka, obě s dlouholetou praxi v soukromých společnostech. Velmi se zajímáme o umění, zejména hudbu, výtvarné umění, literaturu a historii. Anna věří, že když už jsme my, lidé, nedokázali rozeznat Boha ve vesmíru, přírodě a kolem sebe, poslal nám svého Syna, aby nám na kříži ukázal o co v životě skutečně jde, jak přemoci to zlé v nás a jak se vrátit k němu domů.

REPUTACE AUTORA:
8,35 (VIP)

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.