BLANKA - Večer s Karlem Plíhalem a takový maličký návod na žehlení.

pondělí 31. březen 2014 23:03

Karel Plíhal 16.9.2013.
Zdeněk Polách

Tak jsem se zase jednou pořádně utahala. Sluníčko pálilo o víkendu jak zběsilé a člověk měl dojem, že musí stihnout FŠECKO a hned.  Když jsem se dovlekla večer na net, došlo mi, že potřebuji mimořádný doping. A pak jsem si vzpomněla na Karla Plíhala. Je to můj oblíbený společník a kamarád, scházíme se spolu hlavně nad žehlícím prknem.

Vysvětlím.  Mnoho lidí mi dá jistě za pravdu, že žehlení patří k jedné z nejotravnějších činností v domácnosti. Většinou je bráno, jako nutné zlo, někdo zkouší osvojit si co nejpečlivější věšení, aby se žehlit nemuselo pokud možno vůbec, někdo si dá tu práci a kupuje si vše jen v nežehlivé úpravě (tedy dost těžko se tohle realizuje, mnoho se toho v těchto úpravách nevyrábí a ještě hůře shání).

Já jsem si to vyřešila po svém a ráda poradím. Možná, že se můj systém někomu také zalíbí. Zkrátka mám pár zásad. Předně nežehlím nikdy větší tonáž prádla, než  čtyři pračky na 6 kg. Co je více, je příliš. V den, kdy se na to chystám, už jinou rozsáhlou domácí činnost neplánuji a tento den celý pojmu, jako den zábavy a odpočinku. Již předem se na něj takto „těším“. Je to věc mozku a někdo se k tomu dostane sebepřesvědčováním, někdo meditací. Já se prostě přesvědčím.

Pak jdu na to. Do uklizeného obýváku si zapálím vonnou svíčku na postranní stoleček – miluji borovici. Pak na hlavní konferenční stolek rozprostřu starý ručník, aby mi ho žehlicí prkno nepoškrábalo. Položím přes něj prkno a připravím žehličku. Žehlím zásadně s kvalitní a těžkou napařovací žehličkou s ionizující párou a parním úderem co nejvyšším (tuším, že má ta moje kolem 150) – to je hlavní kritérium, podle kterého žehličky vybírám. Když je vč. vodní náplně žehlička dosti těžká, nemusí se na prkno moc tlačit a šetří to svaly na rukou. Ionizující párou lze žehlit hodně do hloubky, třeba trička jen z jedné strany, náraz páry vyžehli dobře obě strany skrz. Mimochodem, někde jsem četla, že 2 hodiny žehlení vydá za stejnou energii, jako skládání uhlí za stejnou dobu. Věřím bez výhrad. Ale to jsem odbočila. Zasednu tedy na trojpohovku před stolek s prknem. Prádlo k žehlení (vytříděné tak, aby první přišlo na řadu to na nejnižší teplotu a pak k horčejšímu a horčejšímu) si umístím vedle sebe po levé straně. Po pravé pak řadím do výšky naskládané vyžehlené. Hned vedle mám kvalitní věž Sony s repráky a Boosterem a spoustu báječných CD s muzikou. Velice pečlivě vybírám, v jakém stylu to tentokrát pojmu. Někdy si dávám klasiku, často operu, protože jí mám prostě ráda, občas ujedu na Beatles, anebo Armstrongovi, vždycky mně rozesmutní naši skvělí písničkáři, jako jsou Jarek Nohavica a obzvlášť Karel Kryl. Ten vždycky nejvíc. A jako jemňoučký obkladeček na šrámy, které utrpím po obzvláště konfliktním či náročném dni, používám Karla Plíhala. Sahám po něm často, pouštím si celé CD a on nikdy nezklame. Většinou dohraje a já mívám žehlení skoro hotové. Poslouchám si Karlíčka, což považuji za svou hlavní činnost, na kterou se tolik těším A JEN ABYCH ZAMĚSTNALA RUCE, NÁHODOU PŘI TOM ZROVNA ŽEHLÍM. Neuvěříte, jak příjemné vám takovéhle žehlení bude připadat.

To je celé. Skončí koncert a já s překvapením zjišťuji, že vyžehleno už mám a vlastně jsem si ani nevšimla. Občas k tomu načnu ještě třeba ledový gin s citronkem a toníčkem. To když už pak nemusím nikam jezdit, anebo chodit. V obzvlášť těžkých případech přidám pak v posteli ještě film Rok ďábla. A to už je kombinace, které žádná denní nepříjemnost neodolá.

Karel je můj častý společník na poslech a nejen při žehlení  a tak Vám dám báječný typ: tohle je koncert, který byl pořádán 13.8. 2004 v Telči a Karel tam byl prostě .... prostě.... prostě  roztomile, něžně, roztržitý Karlíček – poslechněte sami: Nebe počká... – začít koncert hláškou „Já vám přeju dobrou noc...“ může jen Karel.  Vychutnávejte se mnou jeho úžasné hlášky mezi skladbami. Díky a všem přeji stejně krásný večer, jaký jsem si já užila právě teď.  A Anno doraž už konečně ty hrozné daně, ať si můžeme povídat a já si nemusím připadat jako nekonečný poučovatel a žvanil.


Dana Šumová

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Dana Šumová

Dana Šumová

Hudba všeho druhu a návazně s dalšími tématy, na které v souvislosti s hudbou, já Blanka a přítelkyně Anna (jsme obě Dany) narazíme - to je hlavní téma blogu, který bude občas dialogem. Náš blog chceme obě udržet tolerantní, s jemným humorem. Žádný druh hudby není tabu. Je možné, že ne každému žánru se budeme věnovat obšírně, vyhrazujeme si právo, otevírat témata a druhy hudby, které nás těší, avšak nikdy, za žádných okolností, nebude žádný druh hudby z naší strany odsuzován, anebo pranýřován.

Obě letité přítelkyně, dokonce podobných profesí. Blanka účetní, Anna ekonomka, obě s dlouholetou praxi v soukromých společnostech. Velmi se zajímáme o umění, zejména hudbu, výtvarné umění, literaturu a historii. Anna věří, že když už jsme my, lidé, nedokázali rozeznat Boha ve vesmíru, přírodě a kolem sebe, poslal nám svého Syna, aby nám na kříži ukázal o co v životě skutečně jde, jak přemoci to zlé v nás a jak se vrátit k němu domů.

REPUTACE AUTORA:
8,35 (VIP)

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.