BLANKA Inter arma silent musae- před 100 lety vypukla světová válka

pondělí 26. květen 2014 00:00

Ve Veltruském parku 1896
Antonín Slavíček httpjdem.czbbcsn6

Když zbraně mluví, múzy mlčí. Je tragické, že války provázejí lidstvo po věky věků, ještě tragičtější je, že je třeba světové války číslovat. Pro mého dědečka trvala válka až do návratu z legií z Dálného východu v roce 1924 a babička vždycky plakala a tvrdila, že tato první byla nejhorší. Co to bylo vlastně za dobu, ten rok 1914?

Končila tzv. „Belle epoque“. Doba honzíků a florentinských klobouků, ale také impresionistů a do popředí se tlačila květinová secese. Avšak ne všechno vypadalo, jako Muchova Sarah Bernhardt. Technická revoluce v tu dobu nabírá obrátky. Vznikají již vyspělé továrny, zpočátku textilní, ale už se chystají významnější obory – motocyklety předznamenávají dnešní auta a Křižíkovy obloukové lampy rozsvěcují velkoměsta. Daguerrotypie připravuje cestu fotografiím, později kamerám a doktor Robert Koch zakládá nový obor – bakteriologii.  Výkřik techniky a luxusu Titanic se chystá na svou první plavbu přes oceán. 

Vlády se ujímá stále více věda. Ani v hudbě se pokrok v tu dobu nezastavuje.  Všechno na poli hudby bylo tehdy v začátcích, rozhlas neexistoval a Thomas Alva Edison se přel s Emile Berlinerem, zda budoucnost má válečkový fonograf, či gramofon.

Tuto dobu, tolik naplněnou dychtivým očekáváním, rázně přervaly v červnu 1914 výstřely v Sarajevu a dominový efekt započal. Obrovité Rakousko-Uhersko vyhlašuje vzápětí v červenci 1914 válku Srbsku a po celém mocnářství zní hlas manifestu "Mým národům". Válka, jejíž rozměry nikdo v tu dobu nedokázal předvídat, se rozhořela. A nabírala na síle. Další a další země si vyhlašovaly další a další války. Posléze se začaly týkat celého světa. Poprvé v historii lidstva. 

Krize_u_Verdunu.jpg

„Buďte tiše, hrdinové odpočívají.“ – Jen na tomto jediném hřbitově  u Verdunu je bílých mramorových křížů 15000. http://jdem.cz/bbcsq7


Inter arma silent musae  – stará Cicerova poučka však naštěstí neplatila tak docela. Mohla vůbec Euterpé , starořecká múza hudby  v době, kdy válečné šílenství pomalu zachvacovalo celý svět, přežít? Nejen přežívala, ale opera bylo velké téma.  Divadlo byla téměř jediná možnost zábavy. Pro chudé to byly kočovné společnosti, pro střední a bohaté opera, kde se umění vždy tak trochu potkávalo s okázalostí. Vlivem války se hodně umělců zachraňovalo odjezdem za moře. Zejména ve Spojených státech amerických nastávala tehdy zlatá doba velkých operních hlasů. Doznívaly ty slavné, dnes téměř zapomenuté, protože ještě neexistovaly hlasové záznamy. Podívejme se na některé průkopnické, vzácně dochované nahrávky.

Tak především, mezi prvními, s nahrávkami na desky kolem r. 1904 – 6, byla sopránistka, která byla téměř celou druhou polovinu 19. století celosvětovou legendou.

Adelina Patti - rozená Adela Juana Maria Patti, španělská sopranistka. Začátek 1.světové války je však už na koneci  její kariéry, v r. 1914 zpívala na svém posledním veřejném vystoupení v londýnské Albert Hall na koncertu Červeného kříže. Umírá ve Walesu v r. 1919. Měla jeden z nejkrásnějších sopránů historie, čistý a průzračný a dokázala nepřekonatelně zpívat bel canto. Obrovský rozsah, brilantní technika. Poslechněte si dvě ukázky, dochované z tohoto období:

http://jdem.cz/ba6789  - Home Sweet Home - překvapivě dobrá kvalita nahrávky na tu dobu. Hlas je jasně znát, každý odstín.

Ah non credea mirarti – Vincenzo Bellini - La Sonnambula -  jiskřivá koloratura zvláště v závěru árie. Nádherná tremola.

Pokud jde o tenory, musím připomenout českého pěvce světového formátu Karla Buriana . Ve světě byl známý jako Carl Burrian hrdinný wagnerovský tenor, kovově lesklý, mnohdy výše hodnocen, než Enrico Caruso. Od r. 1906 - 1913 působil v Metropolitní opeře v New Yorku (tzv. MET) pod taktovkou Gustava Mahlera. S barytonistou Titto Ruffem nazpíval Si pel ciel marmoreo giuro – árie z Othella a sklízel s ní velké úspěchy. Bohužel jsem neobjevila záznam. Poslechněte si náhradou tuto ukázku: Daniel Francois Esprit Auber - Fra Diavolo .

Současně s Karlem Burianem v MET působil snad nejslavnější pěvec všech dob, ital Enrico Caruso . Tenor, který se stal dokonce i v MET legendou a velmi dlouho zde působil. Pro zajímavost, na zájezdním vystoupení v San Franciscu přežil i rozsáhlý požár, který se zde rozhořel po ničivém zemětřesení v r. 1906. Na ukázku jsem vybrala operu Giuseppe Verdiho  Trubadúr – árie Manrica slavnou Strettu:  Di Quella Pira . Stálou partnerkou mu po celá léta byla Emma Destinová, oba spolupracovali se slavnými dirigenty, mezi které patřili Arthuro Toscanini a Gustav Mahler .

Jeho velký rival, tenor Tito Schipa bývá často s Carusem srovnáván na dnes dochovaných nahrávách. On ovšem v MET po Carusovi pokračoval až po válce, ve 30.letech (1932-5). Jak velký to byl hlas posuďte sami v ukázce z Verdiho – Rigoletta  - Ella mi fu rapita .

Enrico Caruso tvořil dlouhá léta v MET nezapomenutelný pár s naší českou Emmou Destinovou, její jméno v ženském operním světě znamená asi totéž, co Carusovo v mužském. Debutovala Aidou v r. 1908, kdy  zahajovala sezonu s Carusem a Toscaninim. O rok později, v r. 1909, uvedla v MET Prodanou nevěstu – dirigoval Gustav Mahler.  Největší úspěchy sklízela v úloze Minnie, z opery Giacoma Pucciniho Děvče ze Zlatého západu. Na ukázku doporučuji, zejména kvůli mimořádně vysoké kvalitě nahrávky z té doby, Verdiho operu  Trubadúr -  árii D'amor Sull'ali – určitě zaujmou zejména nádherná tremola a virtuozní práce s hlasem a jeho odstíny.

Skoro se vedle těchto hvězdných jmen pozapomnělo na Českou Lilii, Bohyni Vikingů, Zpívající Blondýnu – to všechno jsou přízviska pěvkyně, sopranistky českého původu  Maria Jeritza , která v letech 1912 – 1935 působila napřed ve vídeňské Státní opeře a v rozpětí let 1921 – 1932 také  MET (1926 Pucciniho Turandot měla ohromný úspěch. Poslechněte si její úžasný hlas a posuďte sami, určitě patří mezi ty světově proslulé: Amilcare Ponchielli – La Gioconda – Suicidio!

Tito všichni pěvci mají něco společného. V určitém období svého života sklízeli ovace na americkém kontinentě, mám na mysli zejména Metropolitní operu v New Yorku  */, která letos slaví výročí 130 let od zahájení první operní sezóny v historii tohoto domu. Je to, troufám si říci, jedna z nejslavnějších operních scén na světě a úspěšnost interpretů v operním žánru se prostě dodnes měří tím, zda se dostali do tohoto slavného hudebního stánku jako hostující, či dokonce stálí sólisté. Někteří  pěvci zde vystupovali skutečně dlouho. Např. naše Emma Destinová zde absolvovala 345 vystoupení a 5x s Carusem otevírali sezonu, což byla v New Yorku každoročně prestižní společenská událost.

Nechci nadměrně zahltit toto vzpomínání dalšími operními scénami, ve světě proslavenými – v té době se MET rovnala asi jen milánská La Scala.  V Evropě se však válčilo a je báječné, že nejlepší hlasy mohly nalézt uplatnění v míru aspoň zde, za mořem.

Po skončení 1.světové války (příměří bylo podepsáno 11.11.1918 v 11.hod. ve Francii ve vlakové soupravě v Compiegne a tento den se slaví celosvětově jako Den příměří), česká tradice v MET pokračovala dalšími a dalšími pěvci, kteří dělali čest vynikající pověsti naší operní tradice. Připomeňme si některá velká česká jména poválečného období.

Byli to: pěvec Pavel Ludikar, který v letech 1926 – 1932 zpíval v MET svým nezapomenutelným sametovým basbarytonem. Před tím působil v Národním divadle v Praze, úspěchy slavil v Drážďanech, Vídni, milánské La Scale i v dalekém Buenos Aires. Nakonec,  po 2. světové válce, se stal profesorem vídeňské Akademie múzických umění.

Další velká operní pěvkyně, sopranistka Jarmila Novotná, která byla po určitou dobu žačkou Emmy Destinové a vlastně její pokračovatelkou, působila zde ve  40. letech, také se např. zúčastnila zahájení prvního, rozhlasového, pravidelného, sobotního vysílání z MET. Dále pokračovali - sopranistka Ludmila Dvořáková, dirigent  Raphael Kubelík, který po druhé světové válce v MET v 70.letech minulého století několik let působil. Toto byli umělci, které skoro naživo téměř neznáme, protože minulý režim nepřipouštěl o nich zmínky a hranice byly mnoho let zcela uzavřené. Je to velká škoda i opačně. Umím si představit, že např. Milada Šubrtová by si svým hlasem hostování v MET určitě zasloužila a mohla tam zazářit. Je to neuvěřitelné, ale i od jejího narození uplynulo letos již 90 let. Nepochybně stejný smutný případ je další náš dirigent světové kvality Václav Talich, který by si účinkování na předních jevištích světa rozhodně zasloužil.

Je moc dobře, že tradice pokračuje až do současných dnů. Sopranistky Eva Urbanová a Eva Randová, z poslední doby mezzosopranistka Magdalena Kožená a dirigent Jiří Bělohlávek pokračují v tradici šíření dobrého jména české hudby na americkém kontinentě a nejen zde.

Nemohla jsem nezmínit tyto české umělce i když jsou době předválečné tolik vzdáleni. Počátek kvalitativní laťky, která je tak vysoko nastavena, je však třeba nalézt právě u pěvců, kteří zažili hrůzy první a někteří z nich, bohužel i druhé světové války. Maně si představuji, jak asi bude vypadat  pohled z budoucnosti na dnešní společnost po dalších sto letech.  Myslím, že zrovna hudba nebude to, zač bychom se měli stydět.

Na rozloučenou mi dovolte jednu, pro mne srdeční, záležitost. Toto je nahrávka české hymny:

František Škroup, píseň slepého žebráka Mareše ve hře Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka - Kde domov můj , sólista Pavel Ludikar. Je to nahrávka překvapivě čistá a téměř bez šumů,  z r. 1930. Jeho hlas je nádherný. Kdopak dnes zná druhou sloku této písně, je to škoda, celá je krásná. Tak se zaposlouchejte se mnou. Vzpomínejme při tom na všechny ty naše statečné dědečky, kteří děsivou světovou válkou prošli, trpělivé babičky, které na ně dlouhá léta doma čekaly a doufejme při tom všichni, že to bylo naposled a že již nikdy nebude třeba v číslování válek pokračovat.

Poznámka:

*/ MET byla založena v dubnu 1880 a dokončena v říjnu 1883, první operní sezona byla zahájena v lednu r. 1884. 

Otakar Nejedlý - Letní krajina – tempera na kartonu 15 x 26 cm. http://jdem.cz/bbcsr3 .

Otakar_Nejedly_Letni_krajina.jpg

Dana Šumová

V.ČechPletete si pojmy s dojmy, občane Bílku!18:3230.5.2014 18:32:45
BLANKAPříspěvek se slibem15:2730.5.2014 15:27:05
Jindřich BílekPříspěvek se slibem13:0530.5.2014 13:05:25
BLANKAPro pana Bílka a konec konců i ostatním11:2930.5.2014 11:29:55
V.ČechOsvěta není ztráta času!10:2630.5.2014 10:26:28
Jindřich BílekJeště omluva08:5730.5.2014 8:57:02
Jindřich BílekMarnost, všechno je marnost08:1730.5.2014 8:17:59
Jindřich BílekTrefa!18:5029.5.2014 18:50:49
V.ČechZas ten hokej … (2.)18:2729.5.2014 18:27:49
V.ČechZas ten hokej … (1.)18:2629.5.2014 18:26:32
Jindřich BílekAby nedošlo k omylu07:5029.5.2014 7:50:38
Jindřich BílekNezradil, neemigroval a dostal řád.07:4629.5.2014 7:46:36
Jindřich BílekLíbání se mi líbí16:4228.5.2014 16:42:20
Honza Marek, KanadaPane Bílku00:3928.5.2014 0:39:59
BLANKAChci poděkovat22:2827.5.2014 22:28:46
BLANKAChci poděkovat22:2527.5.2014 22:25:21

Počet příspěvků: 26, poslední 30.5.2014 18:32:45 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Dana Šumová

Dana Šumová

Hudba všeho druhu a návazně s dalšími tématy, na které v souvislosti s hudbou, já Blanka a přítelkyně Anna (jsme obě Dany) narazíme - to je hlavní téma blogu, který bude občas dialogem. Náš blog chceme obě udržet tolerantní, s jemným humorem. Žádný druh hudby není tabu. Je možné, že ne každému žánru se budeme věnovat obšírně, vyhrazujeme si právo, otevírat témata a druhy hudby, které nás těší, avšak nikdy, za žádných okolností, nebude žádný druh hudby z naší strany odsuzován, anebo pranýřován.

Obě letité přítelkyně, dokonce podobných profesí. Blanka účetní, Anna ekonomka, obě s dlouholetou praxi v soukromých společnostech. Velmi se zajímáme o umění, zejména hudbu, výtvarné umění, literaturu a historii. Anna věří, že když už jsme my, lidé, nedokázali rozeznat Boha ve vesmíru, přírodě a kolem sebe, poslal nám svého Syna, aby nám na kříži ukázal o co v životě skutečně jde, jak přemoci to zlé v nás a jak se vrátit k němu domů.

REPUTACE AUTORA:
7,11 (VIP)

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.